V Zoo Praha se vylíhly první ryze pražské strašilky humří. Jsou to zástupci vůbec nejmohutnějšího nelétavého hmyzu planety. Třináct malých strašilek pochází z první snůšky přímo v pražské zoo. Svítivě zelené nymfy tu nyní odchovávají v zázemí. „Stromové humry“, jak endemickým bezobratlým před jejich vyhubením přezdívali obyvatelé Ostrova lorda Howea, chová Zoo Praha od roku 2024.
Rozmnožení strašilek humřích, které vedle své velikosti zaujmou zejména fascinujícím příběhem svého zmrtvýchvstání, se v Evropě dařilo dosud jen ve Velké Británii. Právě ze Zoo Bristol získali v Zoo Praha se svolením australských úřadů první vajíčka v srpnu 2024. V listopadu téhož roku se zde vylíhly první nymfy, přičemž v březnu 2025 zdejší skoro dospělé strašilky představili zdejší chovatelé návštěvníkům v expozici Ballova pyramida. Strašilky poté po dosažení dospělosti nakladly svá vajíčka loni v červenci. První v Praze rozmnožená strašilka se vylíhla letos 9. února. Následovalo zatím dvanáct dalších.
„S chovem jsme začali před rokem a půl díky čtyř stovkám vajíček, která jsme obdrželi od kolegů z Anglie. Z těch už jsou dospělci, kteří se nyní sami rozmnožili. Jde tedy o první strašilky tohoto druhu, pocházející z vajíček nakladených i vylíhnutých v Česku,“ vysvětluje odborný chovatel bezobratlých Zoo Praha Vojtěch Víta.
Nymfa je po vylíhnutí dlouhá 20 mm, velmi útlá a má jasně zelenou barvu, která ji maskuje na rostlinách. Jak nymfa roste, zpravidla sedmkrát svléká starou kutikulu a postupně mění svůj vzhled. „Jednotlivým stádiím mezi svleky říkáme instary. Každý následující instar se vyznačuje mohutnějším tělem. Postupně strašilky s dalšími svleky hnědnou. Dospělé jsou leskle černé,“ vysvětluje V. Víta s tím, že dospělci jsou na rozdíl od nymf aktivní v noci. Proto jim svědčí tmavá barva. Celkem se dožívají asi dvou let, z toho 8 až 12 měsíců tráví ve zmíněné fázi nymfy.
Strašilka humří může v dospělosti měřit až 15 centimetrů a ještě před 110 lety se běžně vyskytovala na Ostrově lorda Howea v jižním Pacifiku asi 700 km severovýchodně od Sydney. Roku 1918 na zdejších útesech uvízl parník, z něhož unikly krysy. To byl začátek konce strašilek, které během dvou let z ostrova vymizely.
V 60. letech 20. století se skupina australských dobrodruhů rozhodla zdolat Ballovu pyramidu, osamělé nejvyšší mořské skalisko na světě, které najdete v oceánu zhruba dvacet kilometrů od Ostrova lorda Howea. To se jim sice nepodařilo, ale zato na zdánlivě nehostinné skále objevili mrtvolku jakéhosi obrovského hmyzu.
Existenci strašilek humřích na Ballově pyramidě potvrdili vědci až počátkem nového tisíciletí. Šlo o první živé exempláře, spatřené lidským okem po více než 80 letech. Vědci objevili celkem 24 jedinců a v roce 2003 odebrali čtyři strašilky jako základ chovu v lidské péči. Bez nadsázky šlo o vůbec nejvzácnější hmyz na světě.
„Naším cílem teď není nechat vylíhnout všechna nakladená vajíčka,“ doplňuje chovatel V. Víta, který počty líhnutých jedinců pečlivě plánuje. „Nesmíme si takzvaně ukousnout příliš velké sousto s ohledem na množství jedinců, které dokážeme nakrmit. Tyto strašilky jsou totiž v potravě mimořádně vybíravé. Dub cesmínovitý, který přežije u nás v mírném pásmu a který pro účely krmení pěstujeme v areálu zoo, neroste tak rychle, abychom uživily stovky nymf nové generace.“
Vzhledem k omezenému množství studií o odchovech tohoto druhu v lidské péči je pražský chov příležitostí, jak přispět k mezinárodním poznatkům. Aktuálně tak chovatelé sledují například faktory, které ovlivňující líhnivost jednotlivých snůšek nebo délku inkubační doby. Mezi ně může patřit vlhkost či teplota, ale třeba i způsob snesení vajíček. Některé samice totiž vajíčka snesly přímo do nabízeného substrátu, jiné během kladení substrát nevyužily. Díky možnosti sledovat a zaznamenávat tyto procesy plní Zoo Praha svou důležitou funkci, a to výzkumnou roli moderní zoologické zahrady.
Filip Mašek
Přidejte odpověď