Ke životnímu jubileu významného moravského fotografa Jindřicha Štreita, připravili ve dnech od 21. května do 6. září v olomouckém Muzeu moderního umění ve spolupráci s Galerią Fotografii Miasta Rzeszowa a Muzeem Górnictwa Węglowego w Zabrzu velice zajímavou výstavu s názvem „Z města ven!“. Přibližuje milovníkům tohoto druhu výtvarného umění průřez fotografickou a kurátorskou činností tohoto českého kumštýře.
Jindřich Štreit se narodil 5. 9.1946 ve Vsetíně na Valašsku. Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarný výchova (1967). Kromě pedagogické práce a fotografické činnosti se věnuje veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1997 v Bruntále. V roce 1981 úzce spolupracuje s umělci z Prahy, Brna i Bratislavy a z dalších kulturních center ČR i zahraničí. Volným fotografem se stal od roku 1994. V roce 2000 se habilitoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a stal se docentem v oboru fotografie. V roce 2014 mu udělila Umělecká rada Vysoké školy uměleckoprůmysloví v Bratislavě titul Doctor honoris causa. Má za sebou více než 1 600 autorských výstav, vydal 98 fotografických publikací a řadu výstavních katalogů. Jeho díla najdeme v řadě nejvýznamnějších světových sbírkách, včetně pražského UMPRUM a americké Národní galerie Washington.
Olomoucká výstava představuje dvě důležité roviny Štreitova působení, tedy fotografickou tvorbu a dlouholetou kurátorskou práci v bývalé škole na Sovinci. Obě spojuje jedno téma – hluboký zájem o lidi a jejich každodenní život.
První část výstavy přináší dosud nepublikované fotografie z 80. let minulého století, které vznikaly v prostředí bývalých Sudet. Autor je tehdy pořídil, ale nikdy je nevystavil. Ožívají po dlouhých desetiletích až nyní.
Podole slov Tomáše Kasala, tiskového mluvčího muzea, nejde ale pouze o dokument venkova před rokem 1989. J. Štreit zachycuje mezilidské vztahy, tradice, radosti i těžkosti běžného života. Vesnice se v jeho obrazech stává zmenšeným modelem celé společnosti. Vidíme zde soudržnost i osamění, únavu i naději. Jeho fotografie nejsou senzací ani kritikou z odstupu. Vznikaly z osobního vztahu, z důvěry a dlouhodobého kontaktu s místními lidmi. J. Štreit nikdy nestál stranou. Byl součástí prostředí, které fotografoval. A právě tato lidskost dává jeho snímkům sílu i po desítkách let.
Druhá část výstavy připomíná Štreitovu kurátorskou činnost na Sovinci, kde od roku 1974 vytvořil místo setkávání umělců mimo oficiální kulturní centra. V době normalizace, pod dohledem cenzury a státní moci, dokázal vybudovat prostor svobodné výměny názorů a tvorby.
Rok 1982 pro něho však přinesl dramatický zlom. Byl obviněn z hanobení republiky. Tato zkušenost by mnohé zlomila. U J. Štreita však posílila odhodlání pokračovat. I když mohl vystavovat jen omezeně a převážně v alternativních prostorech, nepřestal tvořit ani podporovat ostatní.
Život J. Štreita ukazuje, že aktivita není otázkou věku, ale postoje. Po celý život se zajímá o sociální témata, o lidi na okraji společnosti, o ty, kteří nejsou příliš vidět. Fotografoval seniory, zdravotně znevýhodněné, lidi v těžkých životních situacích. Vždy s respektem a empatií. Jeho příběh může být inspirací. Každý z nás může být aktivní v rámci svých možností. Někdo pomáhá fotografií, jiný dobrovolnictvím, péčí o blízké nebo zájmem o sousedy. Důležité je nezůstat lhostejný.
Výstava „Z města ven!“ se v zásadě neohlíží do minulosti. Jak konstatoval T. Kasal při vernisáži této mimořádné
kulturně-společenské akce, vypovídá spíše o tom, že i v osmdesáti lze být plný energie, zájmu a chuti tvořit. A že aktivní život, otevřenost vůči druhým a ochota pomáhat dávají lidskému stáří hloubku i smysl.
Ivan Černý, foto archiv
Přidejte odpověď